PÍŠU DOPIS, CO ON NEUVIDÍ

..ale pomůže mi to. Kolikrát si myslím, že je to za mnou a pak stačí sebemenší vzpomínka a máme to tu zase. To neustále přemýšlení. Ale ne, nebudu se ponižovat. Píšu dopis, co mu nikdy nepošlu. Píšu ho sama sobě a dám do něj vše co bych mu chtěla říct, vyzpovídám se a nevěřili byste jak se vám uleví. Zrovna tohle jsem psala včera v noci. Prostě po dlouhé době jsem si vzpomněla a řekla si sakra tolik chyb jsem nasekala , musím se vyzpovídat a tak píšu a píšu.... Možná vás zajímá ten můj příběh, ale k tomu příště...

Zlo primo hlta chyby nasich chticu. Slibila jsem ze mu neublizim... Jsem lharka. Ublizila... Nejvic asi stejne trpim ja. Clovek co miluju me nenavidi... Zklamala jsem i sebe.. Zije se s tim hur nez jsem cekala. Jako clovek mi strasne chybis.. Proc potom vsem ublizeni se nemuzu porad odpoutat. Moje srdce je divny... Bije pro toho co nebude nikdy mit.. Jak je to v te pisnicce : " kdybych tak mohla vratit ten cas". Vratila bych vsechno co jsem udelala spatne. Asi byh to vratila na zacatek a nikdy nenechala v sobe vypuknout lasku co me tahla ke dnu. Jenze na druhou stranu. Zazila jsem v tu dobu nejkrasnejsi chvile ve svym zivote. Ty mi uz nevezme nikdo. Pocit kdy jsi me obejmul a me bylo jako nikdy. Nikdy jsem v zivote necitila to, ze kdyz jsem clovekem bijou nam srdce vzajemne jedno pro druhy. Vzdyt vis o cem mluvim... Tohle nejde popsat. Nebylo nam souzeno spolu byt. Ja uz to vim. Vedela jsem ze te nikdy mit nebudu, asi proto to vsechno. Tahle laska asi nemela vzplanout nikdy. Nikdy si nemel za mnou prijet. Nemela jsem ti opetovat lasku. Jenze ani po te vsi bolesti bych to nevratila... Vsechny vzpominky a sny zijou ve me dal. Tolik se snazim zapomenout.. Kolikrat se mi to dari a pak staci jedina pisnicka, jedina pripominka tebe a ja zase vzpominam. A casem postupne uz vzpominam jen na to dobre. Nekdy kdyz bych to chtela vsechno smazat si rikam ze ne, ze proste to vsechno ze me udelalo nekoho kdo jsem ted, vsechny rany mi daly pouceni do dalsich vztahu. Kolikrat bych ti napsala ale nemuzu.. Ponizila jsem se tak moc.. ze hrdost mi brani ti rict jak mi chybis. Ja vim ze my dva uz nikdy. Uz ani necekam ze nekdy napises. Ja se snazim jit dal. Vim ze i ty se snazis nejak od znova. Stejne by me zajimalo jestli si zapomnel. Ja porad neverim ze by to slo tak lehce. I po zklamani, spatnostech. Porad si to citil jako ja. A ja nevim co to mezi nama bylo. To bylo tak silny ze to neslo nejak zpretrhat. Ja jsem to s nikym jinym nezazila a asi tohle clovek zazije jednou za zivot a nikdy vic. Vzdycky uz tam nekde ve me budes zit. Ja jen doufam ze jsi stastny a stastny budes. Vzdycky jsem ti prala to nejlepsi a jestli nejlepsi je pro tebe ona, tak ja ti to moc preju. I na me nekde ceka to stesti. A az ho najdu tak pochopim i to tvoje chovani. Nejsme dokonaly nikdo, ale i nedokonaly zivot byva krasny.

ROZCHOD

Hledání partnera a následné rozchody a rozvody k životu patří, to víme všichni. Někdy je ale bolest nad ztrátou protějšku tak veliká, že se od ní nemůžeme odrazit dál. Ze ztrát, které většinu z nás v životě potkají a které nás upozorňují, že nic není zadarmo, je krach lásky a rozchod snad tou nejbolestnější. Bolí to všechny, ať už jste se rozešli v dobrém či špatném, ať jste byla milenkou či přítelkyní, ať jste se vzali či spolu jen žili. Ztráta milovaného člověka bolí.

Je jedno zda jste byli podvedeni, či vy jste podvedli. Nezáleží na tom, kdo udělal závěrečnou chybu, kdo vyřkl poslední sbohem, protože v tom vztahu byla láska. A mně nezbývá než souhlasit, že až po rozchodu zjistíme jak moc nám na druhém záleželo. 

Říkáte si, nezvládnu to bez něj či bez ní, zdá se vám , že čas neléčí rány jak se říká. Jenže opak je pravdou. I když si to mnozí nechceme přiznat a stále doufáme, tak někdy je prostě nezbytné smířit se s tím, že je konec. Je to hodně bolestivé nechat jít člověka , kterého milujeme svou vlastní cestou, ale i tomu se říká důkaz lásky. Vždy mějte na paměti, že pokud tomu druhému na vás záleželo, vrátí se. Jenže my máme jeden život. Buďme realisti a uznejme, že se třeba už nevrátí, že mu je lépe i bez nás. 

Žijeme jen jednou a každý má svou cenu, každý z nás by měl za každým zklamáním vidět ponaučení a snažit se být natolik silný, aby viděl i to dobré okolo sebe. Na světě je tolik krásy, tolik nepoznaných věcí, že stojí za to nezůstat stát na jednom místě. 

I já jsem dlouho čekala, nebudu lhát, že pořád je ve mě ta naděje , že se vrátí. Jenže co se slepí na několikátý pokus už nikdy nebude držet pevně. Byli chvíle , kdy jsem si říkala , že bez něj žít nedokážu. Jenže dokážu. Zvyšujte si sebevědomí, věnujte se sobě ať vzhledu - dietě, sportu. Ukažte své bývalé drahé polovičce o co přišel. Ukažte že dokážete žít i bez něj. Protože jedině tak bude mít šanci uvědomit si , že vás ztrácí a už je na něm zda se vrátí či ne. Postupem času třeba o to stát už ani nebudete, protože najdete spoustu jiných hodnot. Najdete si svou cenu. 

Hodně mi pomohlo, vzít papír a napsat si klady a zápory , vidět co převažuje. Časem si uvědomíte, že vy jste nebyla tak špatná, že rozchod třeba není vaše chyba ale i jeho. Po rozchodu klesá sebevědomí, ale nedejte se. Změňte prostředí, choďte ven, seznamujte se a ten život si užívejte. Možná to je těžké, když vidíte , že ten druhý je spokojený, ale věřte , že hodně lidí není tak spokojených jako vypadají. Buďte nad věcí a hlavně se neponižujte. 

Říká se, že láska se hojí láskou. Já osobně pořád nemám ani pomyšlení, ale užívám si ty hejna nápadníků, bavím se a zvedá mi sebevědomí zájem mužů a třeba tam někde v tom hejnu je někdo, kdo Vás zrovna zaujme. Dejte mu šanci, třeba Vás mile překvapí. Hlavně neuspěchejte další vztah, jen pro naštvání bývalého. To většinou bývá katastrofa. 

Hlavně. NIKDY SE NEZAPOMEŇTE USMÍVAT, PROTOŽE NIKDY NEVÍTE KDO SE MŮŽE ZAMILOVAT DO VAŠEHO ÚSMĚVU ! 

Do komentářů vkládejte rady, jak vy se perete či prali jste se s rozchodem. Třeba to nám ostatním pomůže. :) 

OMLUVA ZA HÁDKY - text, dopis

Omlouvám se, chovám se jak blázen. Občas vidím svět trošku jinak než bych chtěla a než bych měla, kdybych neměla tebe nebyla bych tam kde jsem teď. Dík že vydržíš tyhle výkony, ostatní by mě už dávno vykopli . Občas se mnou není řeč, říkám věci co nechci a pak mě to mrzí. Viz dnešek. Občas se chovám blbě, tak jako každej člověk. Někdy až tak moc blbě, že mi je samotné z mých řečí zle. Hold někdy mluvím dřív než myslím a to je špatně. Některý činy bych vzala zpět, některý věci udělala líp, ale co bylo, to bylo, to už nikdo nikdy nezmění. Nikdo nezmění moje návaly vzteku... nejsem svatá, ale ani Ty. Promiň, pořád nejsem dospělá, v hlavě mám prázdno a ozvěny bolesti. Snažím se najít důvod, co asi dělám špatně,že se mnou někdy nevědomky zametáš tak, že si přijdu jak koště. Víš, já nemám tisíce, nemám na ty nejdražší dárky a zdaleka ti nikdy nemůžu dát to co ty mě. A přes to všechno, ti dávám vše, co mám. Promiň, že nejsem dokonalá žena. Promiň, že se chovám tak jako chci. Promiň, že nejsem taková jakou mě máš rád. Promiň, za tvůj pláč a strach. Bez chyb to nejde, zlato, jsme lidi.Stojím vedle tebe, protože tam patřím! I když na druhou kolej, ale věřím, že to tak má být. Stůj, neodcházej a promiň mi moje chyby a výstupy. Utrpení existuje jen díky slabosti v nás a já jsem asi slabá .. ale už nebudu. Budu tolerovat JÍ i TVOJE štěstí, nebudu ti házet klacky pod nohy a budu ti tvou tajnou oporou. Nikdy ti nebudu lhát ani ty nelži nikdy mě. Každou noc, co jdu spát, myslím na Tebe. Každý ráno, co vstávám, chci Tebe. Jenže oba dva víme, že to nejde. Každej máme svůj život, zlato. .Ty chceš tohle, já tamto, můj Bože..Ty chceš málo, já zlato, a víš že..Tak to nejde, ne, nezměnim se..Spolu nebudeme - smiřuju se, ale budeme navždy spolu v naších srdcích, Miluju Tě ! Jenom díky tobě vím, co je to pravá láska. Tak mi odpusť, můj cit je pevnej jako skála, dělám všechno špatně, ale mám tě víc než ráda. Víš... Existují lidé, v jejichž přítomnosti je Vám tak moc dobře, cítíte nádherný klid a uvolnění....a přesto s nImi nemůžete být tak, jak by jste chtěli. Je vám vyměřen jen určitý čas v životě, po který s nimi můžete být. Ovlivní vás navždy. Ty jsi mě ovlivnil i já tebe. Nemůžu s tebou být tak jak bych chtěla a ani ty se mnou a třeba to tak je lepší, třeba by tam nebyla ta hrozná touha kdyby tomu bylo jinak. Těžce se mi s tim smiřuje , ale je to tak. Věř , že nikdy bych tu neublížila. Pouta, jež nás svazují, se občas nedají vysvětlit. Spojují nás dokonce i poté, co se zdá, že byla zpřetrhána. Některá pouta vzdorují vzdálenosti, času i logice. Protože některá pouta mají přetrvat navěky...Jsem tu navěky... Navěky pro Tebe...

VYZNÁNÍ LÁSKY - text, dopis

Myslela jsem si,že to všechno překonám, už dávno a do teď prahnu po tom, se ti omluvit, má lásko !
Tancovala jsem balet na střepech ze skla, jen pro tu chvíli co v očích se leskla. Není to lehký furt hrát, vím, že hraju pořád a jsem sama, nikdo to nevidí, myslí jak mám skvělej život, a některý z nich mi možná i závidí, ale já cítím bolest, a už tak dlouho, že jsem si na to snad začala i zvykat.
Napsala jsem hromady papírů veršů a textů už je čas, abych odložila masku, i když pochybuju, že to něco změní. Já nevím jak dál, a co mám dělat. Chtěla bych se vrátit a všechno předělat.
Tolikrát ublížila jsem ti, chtěla bych se omluvit, chovala jsem se jako blbec, jako malej rozmazlenej fracek . Jediná láska, co kdy jsem milovala a nedala jsem ji čas, a jen ji vtiskovala.Nedala jsem ti čas, teď to vím. Vracím se k tobě, se srdcem svým. Miluj mě prosím, dej mi ještě šanci, polepším se vážně, jiného nechci. Když si padal dolu, padali jsme spolu.Všechny ty dotyky, přání a sny jsou pryč. Všechny ty pocity pálí a bolí, hrála jsem silnou, ale víš, že jsem Ti chtěla dát víc, byla jsem tvůj zázrak i hřích, Tvůj pláč i Tvůj smích ..
Život není nekonečný a spousta lidí si to uvědomí pozdě. Hodně jsem přemýšlela, o všem tak zpětně a viděla kolik jsem nasekala chyb . Opustil si mě a mě to zlomilo jako nic v životě. Teď si vyčítám, proč jsem tě odsoudila a nebojovovala za to co jsem tolik milovala. Proč jsem předstírala smích a nezájem když sem uvnitř tolik trpěla, tolik jsem tě potřebovala. Tolik jsem doufala, že si toho všimneš...Tolik mi trhalo srdce, když si napsal obejmul bych tě a miluju tě stále víc...napsala jsem, že mi to je jedno, ale uvnitř jsem plakala... Ani nevíš, jak jsem chtěla napsat miluju tě , nechci nikoho jinýho a potřebuju zase tak silně obejmout, abych měla ten pocit, že mě nikdy už nepustíš. 
Miloval jsi mě a já tebe, na čem jiném záleželo ? Nebyl jsi dokonalý, já taky ne. Nevytvářeli jsme dokonalý pár, ale kolikrát si mě dokázal rozesmát a připustit, že být člověkem znamená dělat chyby ,měla jsem se tě držet jak nejvíc jsem uměla. 
Každej další den co nejsme spolu tak se vzdalujem. Pamatuju na ty řeči, jak se strašně milujem.Tak mi vysvětli jen jedno : Proč si tak ubližujem? Kde sem já a kde si ty, proč se nehlídáme navzájem? Kolikrát bych to vrátila zpátky a smazala všechny ty bezduchý hádky. Řekla bych promiň se zavřenými ústy, opětně cítila dlaň mezi prsty.Kolikrát slýchám že mě to přejde, jenže zapomenout na tebe nejde.
Chybí mi úsměvy, ty tvoje pohledy, polibky na tvář a společné obědy, chození za ruku, maskovat smíchem když něco nechápu.Volný čas pro tebe teď se jím užírám, tak ráda bych utekla jenže už nevím kam. 
Zbabělé chování maskuju hrdostí sem strachem bez sebe když jsi v mé blízkosti. Chtěla jsem s Tebou zestárnout,chtěla jsem s Tebou zůstat navždy.. Odpusť mi moje chyby, má lásko ! Hraju trapný divadla, ale v srdci mám jen jednu osobu a ne celý seznam. Jen jedna osoba, na žádný jiný nemám ani pomyšlení. 
Chtěla jsem být hrdinka, jak to všechno zvládám. Říkala jsem si, když to zvládáš ty , tak i já, ale trpěl si stejně jako já. Oba jsme udělali spousta chyb.. Tys mě opustil a já tě nechala odejít.
Nevěřim, že si zahodil lásku, stejně jako si to nemohl věřit ty mě.
Plakal jsi, já plakala a pláč má oproti řeči úžasnou vlastnost - nelže.
Tak a je to venku...je po hrdince.. teď to víš, celou tu dobu tady jsem .. pořád čekám !

LÁSKA

Láska potřebuje čas, bolest.,vytrvalost a především péči ..- Čas aby dokázala že tam vážně je. Bolest proto aby jsme si uvědomili její cennou hodnotu v našem životě ... Čím větší je kvůli lásce vytrvalost, tím větší je péče o ní. Existuje spoustu druhů lásky .. A člověk jich spoustu prožije .. Pravá láska se nedá definovat na tom co prožíváte s tím koho milujete .. Její definice spočívá v tom, jak se bez toho člověka cítíte. A jak moc vás to poznamená na charakteru, jak moc velký to bude mít vliv na vás ... Lidský mozek se dokáže vyrovnat se spousty věcí. Ale nic kromě ztráty toho, na kom nám záleží nejvíce nás neovlivní v takovém rozsahu. Pravá láska je jako vzduch, člověk bez ní nemůže dýchat, žít. Máte-li vedle sebe toho s kým máte pocit že tohle prožíváte, jděte do toho na maximum, protože čím více do lásky vynaložíte úsilí, Tím více to bude znát. Ať prožíváte jakýkoliv vztah, jsou to důležité zkušenosti do života. Čím víc milujete, tím víc si dokážete užívat život a čím více si dokážete užívat život, tím víc jste člověk .. čím víc lásky dokážete vstřebat tím větší máte charakter ... Láska totiž dokáže prolomit led i v tom nejledovějším člověku.. Pamatujte si že, kdo chce víc, nemá nic. Největší lásky bývají většinou tam, kde by jste je nejméně čekali. Ta kterou miluji je toho důkazem. Všechno se rodí z ničeho.. Na počátku všeho zkrátka stojí nic, pak je teprve něco. A jako je černá a bílá, tak jste Vy a ten druhý. Člověk by neměl prožívat život sám. Zvláštní, pozorovat na sobě jak moc velký vliv na mě mají moje chyby ... Negativní chyby, díky kterým se ze mě stal zodpovědný člověk.

K ZAMYŠLENÍ

Když se tak vlastně zamyslím nad tím co se všude děje ..říkám si jak tohle muže někdo vůbec dopustit ? Tolik chyb .. Tolik bolesti .. Tolik utrpení .. Žalu a chtíče .. Ale zase na druhou stranu .. Tolik lásky co jsme schopni darovat .. Tolik touhy co v sobě máme či ukrýváme .. Tolik citu co jsme vlastně schopni cítit a darovat .. Darujeme klidně celí život na úkor jedné malé možná i bezvýznamné časové smyčce .. Jsme schopni oběti .. Pro vlastní chtíč ..pro žití v naprosté dokonalosti uděláme cokoli .. Jsme stvoření pro válku,lásku a bolest ..
Umíme jít kupředu ale umíme být i zaseklí na jednom místě .. Neumíme se rozhodovat a už vůbec .. V rámci situace se výsledek vždy projeví v následku našeho důsledku .. Tudíž .. A už vůbec né tak jak vlastně chceme .. Lidé sou nepředvídatelné povahy .. Nikdy nikdo nemůže tušit co se těm ostatním honí v hlavě nebo co vlastně v sobě doopravdy mají .. Nikdy nevím a vždycky se bojím .. Když někoho poznám ..Co vlastně převládá a co se skrývá za ... Jestli mě zahalí láskou nebo naprostou nenávistí .. ten kdo je schopen velkého utrpení ale i velké lásky .. Je buď milovník života a lidí okolo něho .. A veliký bojovník plný utrpení které nikomu nepatří a proto jej nosí na srdci svém .. .. A nebo člověk který osobu sobě samotnou zahalí do temného oblaku zářící lásky ..co ho otupí a donutí přimět všechny ostatní odejít na cestu bolesti,utrpení .. Je schopen dovést celí svět ke skáze .. A přesto všechno jít dál sám se svou slávou a štěstím.. Je to divné..
Zlo přímo hltá chyby našich chtíčů ..

OPUSTIL MĚ - text, dopis

Opustil si svou lásku, kterou jsi měl. Proč jsi se otočil zády.Proč jsi nezůstal na cestě.Proč jsi odešel a rozplakal ji. Znamenal jsi pro mě svět. Proč jsi mě opustil.Teď je to dlouhé a smutné sbohem . Co je to za hru? Já trpím .Protože v den kdys odcházel si řekl, že se vrátíš. 

Proč jsi odešel a rozplakal ji..Nikdy mně nic nedokázalo rozplakat.Ty to děláš pořád..Kdy už to konečně skončí? Ty nekonečně trvající vzpomínky v mé hlavě! Ta touha získat tě zpátky! Kdy už konečně skončí ten chtíč po tobě, ležet vedle tebe a slyšet ty nejkrásnější slova, která si mi kdysi říkal: MILUJU TĚ! Chci znova zažít ten den, kdy jsem tě objala a ty jsi mi řekl něco tak krásného, až jsem plakala. Proč ty...si dokázal to, co jiný ne? si objevil moje já? si mě jediné dokázal naučit milovat a žít? a proč já? Pro tvůj úsměv! tvá slova! tvé objetí! tvou schopnost podržet, otevřít oči, nakopnout a poslat dál! Dřív to bývalo i pro tvé srdce, které dnes tak nenávidím! šechno co se stalo se stát mělo. Měli jsme se setkat, měli jsme být spolu, měli jsme se milovat, ale bohužel i rozejít. Jsem ráda za to co se stalo, i za tu velkou bolest co mám. Ta je vzpomínkou na to, že jsi a že tě pořád miluji.Někdy se stejně sama sebe ptám : ,,Proč všechno krásné musí odejít...,,Vím, že Tě nikdy nebudu mít, ale v mém srdci zůstaneš navždycky. Bojím se, že nebudu moci normálně žít. Bez Tebe. A bez lásky Tvé. Doufám, že jednou pochopíš moje slova. Proč jsem byla taková, jaká jsem byla. Doufám, že jednou poznáš ty pravé hodnoty. Doufám, že mě v davu poznáš. Doufám, že to budeš právě Ty. A budeš cítit to co já, i kdyby to mělo trvat stovky let. Budu na Tebe čekat až do konce svých dnů.Víš, mohla bych říct - tak snad v příštím životě... 

Ale dobře vím, že my dva jsme měli právě a jenom tenhle život, tuhle šanci. Možná jsi byl člověk, kterého bych mohla milovat celý život (a možná i budu), ale nebyl jsi člověk pro život, pro všední dny... tys byl člověk pro lásku, pro vášeň. Vždycky už mi budeš chybět. Miluju tě a přeju ti, abys byl tak šťastný, jak jenom můžeš být.Osud občas rozdělí dva lidi jen proto, aby pochopili, jak jsou jeden pro druhého důležití. Smutek je zklamání nad našimi nenaplněnými přáními.