..ale pomůže mi to. Kolikrát si myslím, že je to za mnou a pak stačí sebemenší vzpomínka a máme to tu zase. To neustále přemýšlení. Ale ne, nebudu se ponižovat. Píšu dopis, co mu nikdy nepošlu. Píšu ho sama sobě a dám do něj vše co bych mu chtěla říct, vyzpovídám se a nevěřili byste jak se vám uleví. Zrovna tohle jsem psala včera v noci. Prostě po dlouhé době jsem si vzpomněla a řekla si sakra tolik chyb jsem nasekala , musím se vyzpovídat a tak píšu a píšu.... Možná vás zajímá ten můj příběh, ale k tomu příště...
Zlo primo hlta chyby nasich chticu. Slibila jsem ze mu neublizim... Jsem lharka. Ublizila... Nejvic asi stejne trpim ja. Clovek co miluju me nenavidi... Zklamala jsem i sebe.. Zije se s tim hur nez jsem cekala. Jako clovek mi strasne chybis.. Proc potom vsem ublizeni se nemuzu porad odpoutat. Moje srdce je divny... Bije pro toho co nebude nikdy mit.. Jak je to v te pisnicce : " kdybych tak mohla vratit ten cas". Vratila bych vsechno co jsem udelala spatne. Asi byh to vratila na zacatek a nikdy nenechala v sobe vypuknout lasku co me tahla ke dnu. Jenze na druhou stranu. Zazila jsem v tu dobu nejkrasnejsi chvile ve svym zivote. Ty mi uz nevezme nikdo. Pocit kdy jsi me obejmul a me bylo jako nikdy. Nikdy jsem v zivote necitila to, ze kdyz jsem clovekem bijou nam srdce vzajemne jedno pro druhy. Vzdyt vis o cem mluvim... Tohle nejde popsat. Nebylo nam souzeno spolu byt. Ja uz to vim. Vedela jsem ze te nikdy mit nebudu, asi proto to vsechno. Tahle laska asi nemela vzplanout nikdy. Nikdy si nemel za mnou prijet. Nemela jsem ti opetovat lasku. Jenze ani po te vsi bolesti bych to nevratila... Vsechny vzpominky a sny zijou ve me dal. Tolik se snazim zapomenout.. Kolikrat se mi to dari a pak staci jedina pisnicka, jedina pripominka tebe a ja zase vzpominam. A casem postupne uz vzpominam jen na to dobre. Nekdy kdyz bych to chtela vsechno smazat si rikam ze ne, ze proste to vsechno ze me udelalo nekoho kdo jsem ted, vsechny rany mi daly pouceni do dalsich vztahu. Kolikrat bych ti napsala ale nemuzu.. Ponizila jsem se tak moc.. ze hrdost mi brani ti rict jak mi chybis. Ja vim ze my dva uz nikdy. Uz ani necekam ze nekdy napises. Ja se snazim jit dal. Vim ze i ty se snazis nejak od znova. Stejne by me zajimalo jestli si zapomnel. Ja porad neverim ze by to slo tak lehce. I po zklamani, spatnostech. Porad si to citil jako ja. A ja nevim co to mezi nama bylo. To bylo tak silny ze to neslo nejak zpretrhat. Ja jsem to s nikym jinym nezazila a asi tohle clovek zazije jednou za zivot a nikdy vic. Vzdycky uz tam nekde ve me budes zit. Ja jen doufam ze jsi stastny a stastny budes. Vzdycky jsem ti prala to nejlepsi a jestli nejlepsi je pro tebe ona, tak ja ti to moc preju. I na me nekde ceka to stesti. A az ho najdu tak pochopim i to tvoje chovani. Nejsme dokonaly nikdo, ale i nedokonaly zivot byva krasny.
To je krásný a tak pravdivý a pro mě výstižné i když naše příběhy jsou určitě uplně jiné, přesně to stejné citim :/
OdpovědětVymazat