VYZNÁNÍ LÁSKY - text, dopis

Myslela jsem si,že to všechno překonám, už dávno a do teď prahnu po tom, se ti omluvit, má lásko !
Tancovala jsem balet na střepech ze skla, jen pro tu chvíli co v očích se leskla. Není to lehký furt hrát, vím, že hraju pořád a jsem sama, nikdo to nevidí, myslí jak mám skvělej život, a některý z nich mi možná i závidí, ale já cítím bolest, a už tak dlouho, že jsem si na to snad začala i zvykat.
Napsala jsem hromady papírů veršů a textů už je čas, abych odložila masku, i když pochybuju, že to něco změní. Já nevím jak dál, a co mám dělat. Chtěla bych se vrátit a všechno předělat.
Tolikrát ublížila jsem ti, chtěla bych se omluvit, chovala jsem se jako blbec, jako malej rozmazlenej fracek . Jediná láska, co kdy jsem milovala a nedala jsem ji čas, a jen ji vtiskovala.Nedala jsem ti čas, teď to vím. Vracím se k tobě, se srdcem svým. Miluj mě prosím, dej mi ještě šanci, polepším se vážně, jiného nechci. Když si padal dolu, padali jsme spolu.Všechny ty dotyky, přání a sny jsou pryč. Všechny ty pocity pálí a bolí, hrála jsem silnou, ale víš, že jsem Ti chtěla dát víc, byla jsem tvůj zázrak i hřích, Tvůj pláč i Tvůj smích ..
Život není nekonečný a spousta lidí si to uvědomí pozdě. Hodně jsem přemýšlela, o všem tak zpětně a viděla kolik jsem nasekala chyb . Opustil si mě a mě to zlomilo jako nic v životě. Teď si vyčítám, proč jsem tě odsoudila a nebojovovala za to co jsem tolik milovala. Proč jsem předstírala smích a nezájem když sem uvnitř tolik trpěla, tolik jsem tě potřebovala. Tolik jsem doufala, že si toho všimneš...Tolik mi trhalo srdce, když si napsal obejmul bych tě a miluju tě stále víc...napsala jsem, že mi to je jedno, ale uvnitř jsem plakala... Ani nevíš, jak jsem chtěla napsat miluju tě , nechci nikoho jinýho a potřebuju zase tak silně obejmout, abych měla ten pocit, že mě nikdy už nepustíš. 
Miloval jsi mě a já tebe, na čem jiném záleželo ? Nebyl jsi dokonalý, já taky ne. Nevytvářeli jsme dokonalý pár, ale kolikrát si mě dokázal rozesmát a připustit, že být člověkem znamená dělat chyby ,měla jsem se tě držet jak nejvíc jsem uměla. 
Každej další den co nejsme spolu tak se vzdalujem. Pamatuju na ty řeči, jak se strašně milujem.Tak mi vysvětli jen jedno : Proč si tak ubližujem? Kde sem já a kde si ty, proč se nehlídáme navzájem? Kolikrát bych to vrátila zpátky a smazala všechny ty bezduchý hádky. Řekla bych promiň se zavřenými ústy, opětně cítila dlaň mezi prsty.Kolikrát slýchám že mě to přejde, jenže zapomenout na tebe nejde.
Chybí mi úsměvy, ty tvoje pohledy, polibky na tvář a společné obědy, chození za ruku, maskovat smíchem když něco nechápu.Volný čas pro tebe teď se jím užírám, tak ráda bych utekla jenže už nevím kam. 
Zbabělé chování maskuju hrdostí sem strachem bez sebe když jsi v mé blízkosti. Chtěla jsem s Tebou zestárnout,chtěla jsem s Tebou zůstat navždy.. Odpusť mi moje chyby, má lásko ! Hraju trapný divadla, ale v srdci mám jen jednu osobu a ne celý seznam. Jen jedna osoba, na žádný jiný nemám ani pomyšlení. 
Chtěla jsem být hrdinka, jak to všechno zvládám. Říkala jsem si, když to zvládáš ty , tak i já, ale trpěl si stejně jako já. Oba jsme udělali spousta chyb.. Tys mě opustil a já tě nechala odejít.
Nevěřim, že si zahodil lásku, stejně jako si to nemohl věřit ty mě.
Plakal jsi, já plakala a pláč má oproti řeči úžasnou vlastnost - nelže.
Tak a je to venku...je po hrdince.. teď to víš, celou tu dobu tady jsem .. pořád čekám !