PÍŠU DOPIS, CO ON NEUVIDÍ

..ale pomůže mi to. Kolikrát si myslím, že je to za mnou a pak stačí sebemenší vzpomínka a máme to tu zase. To neustále přemýšlení. Ale ne, nebudu se ponižovat. Píšu dopis, co mu nikdy nepošlu. Píšu ho sama sobě a dám do něj vše co bych mu chtěla říct, vyzpovídám se a nevěřili byste jak se vám uleví. Zrovna tohle jsem psala včera v noci. Prostě po dlouhé době jsem si vzpomněla a řekla si sakra tolik chyb jsem nasekala , musím se vyzpovídat a tak píšu a píšu.... Možná vás zajímá ten můj příběh, ale k tomu příště...

Zlo primo hlta chyby nasich chticu. Slibila jsem ze mu neublizim... Jsem lharka. Ublizila... Nejvic asi stejne trpim ja. Clovek co miluju me nenavidi... Zklamala jsem i sebe.. Zije se s tim hur nez jsem cekala. Jako clovek mi strasne chybis.. Proc potom vsem ublizeni se nemuzu porad odpoutat. Moje srdce je divny... Bije pro toho co nebude nikdy mit.. Jak je to v te pisnicce : " kdybych tak mohla vratit ten cas". Vratila bych vsechno co jsem udelala spatne. Asi byh to vratila na zacatek a nikdy nenechala v sobe vypuknout lasku co me tahla ke dnu. Jenze na druhou stranu. Zazila jsem v tu dobu nejkrasnejsi chvile ve svym zivote. Ty mi uz nevezme nikdo. Pocit kdy jsi me obejmul a me bylo jako nikdy. Nikdy jsem v zivote necitila to, ze kdyz jsem clovekem bijou nam srdce vzajemne jedno pro druhy. Vzdyt vis o cem mluvim... Tohle nejde popsat. Nebylo nam souzeno spolu byt. Ja uz to vim. Vedela jsem ze te nikdy mit nebudu, asi proto to vsechno. Tahle laska asi nemela vzplanout nikdy. Nikdy si nemel za mnou prijet. Nemela jsem ti opetovat lasku. Jenze ani po te vsi bolesti bych to nevratila... Vsechny vzpominky a sny zijou ve me dal. Tolik se snazim zapomenout.. Kolikrat se mi to dari a pak staci jedina pisnicka, jedina pripominka tebe a ja zase vzpominam. A casem postupne uz vzpominam jen na to dobre. Nekdy kdyz bych to chtela vsechno smazat si rikam ze ne, ze proste to vsechno ze me udelalo nekoho kdo jsem ted, vsechny rany mi daly pouceni do dalsich vztahu. Kolikrat bych ti napsala ale nemuzu.. Ponizila jsem se tak moc.. ze hrdost mi brani ti rict jak mi chybis. Ja vim ze my dva uz nikdy. Uz ani necekam ze nekdy napises. Ja se snazim jit dal. Vim ze i ty se snazis nejak od znova. Stejne by me zajimalo jestli si zapomnel. Ja porad neverim ze by to slo tak lehce. I po zklamani, spatnostech. Porad si to citil jako ja. A ja nevim co to mezi nama bylo. To bylo tak silny ze to neslo nejak zpretrhat. Ja jsem to s nikym jinym nezazila a asi tohle clovek zazije jednou za zivot a nikdy vic. Vzdycky uz tam nekde ve me budes zit. Ja jen doufam ze jsi stastny a stastny budes. Vzdycky jsem ti prala to nejlepsi a jestli nejlepsi je pro tebe ona, tak ja ti to moc preju. I na me nekde ceka to stesti. A az ho najdu tak pochopim i to tvoje chovani. Nejsme dokonaly nikdo, ale i nedokonaly zivot byva krasny.

ROZCHOD

Hledání partnera a následné rozchody a rozvody k životu patří, to víme všichni. Někdy je ale bolest nad ztrátou protějšku tak veliká, že se od ní nemůžeme odrazit dál. Ze ztrát, které většinu z nás v životě potkají a které nás upozorňují, že nic není zadarmo, je krach lásky a rozchod snad tou nejbolestnější. Bolí to všechny, ať už jste se rozešli v dobrém či špatném, ať jste byla milenkou či přítelkyní, ať jste se vzali či spolu jen žili. Ztráta milovaného člověka bolí.

Je jedno zda jste byli podvedeni, či vy jste podvedli. Nezáleží na tom, kdo udělal závěrečnou chybu, kdo vyřkl poslední sbohem, protože v tom vztahu byla láska. A mně nezbývá než souhlasit, že až po rozchodu zjistíme jak moc nám na druhém záleželo. 

Říkáte si, nezvládnu to bez něj či bez ní, zdá se vám , že čas neléčí rány jak se říká. Jenže opak je pravdou. I když si to mnozí nechceme přiznat a stále doufáme, tak někdy je prostě nezbytné smířit se s tím, že je konec. Je to hodně bolestivé nechat jít člověka , kterého milujeme svou vlastní cestou, ale i tomu se říká důkaz lásky. Vždy mějte na paměti, že pokud tomu druhému na vás záleželo, vrátí se. Jenže my máme jeden život. Buďme realisti a uznejme, že se třeba už nevrátí, že mu je lépe i bez nás. 

Žijeme jen jednou a každý má svou cenu, každý z nás by měl za každým zklamáním vidět ponaučení a snažit se být natolik silný, aby viděl i to dobré okolo sebe. Na světě je tolik krásy, tolik nepoznaných věcí, že stojí za to nezůstat stát na jednom místě. 

I já jsem dlouho čekala, nebudu lhát, že pořád je ve mě ta naděje , že se vrátí. Jenže co se slepí na několikátý pokus už nikdy nebude držet pevně. Byli chvíle , kdy jsem si říkala , že bez něj žít nedokážu. Jenže dokážu. Zvyšujte si sebevědomí, věnujte se sobě ať vzhledu - dietě, sportu. Ukažte své bývalé drahé polovičce o co přišel. Ukažte že dokážete žít i bez něj. Protože jedině tak bude mít šanci uvědomit si , že vás ztrácí a už je na něm zda se vrátí či ne. Postupem času třeba o to stát už ani nebudete, protože najdete spoustu jiných hodnot. Najdete si svou cenu. 

Hodně mi pomohlo, vzít papír a napsat si klady a zápory , vidět co převažuje. Časem si uvědomíte, že vy jste nebyla tak špatná, že rozchod třeba není vaše chyba ale i jeho. Po rozchodu klesá sebevědomí, ale nedejte se. Změňte prostředí, choďte ven, seznamujte se a ten život si užívejte. Možná to je těžké, když vidíte , že ten druhý je spokojený, ale věřte , že hodně lidí není tak spokojených jako vypadají. Buďte nad věcí a hlavně se neponižujte. 

Říká se, že láska se hojí láskou. Já osobně pořád nemám ani pomyšlení, ale užívám si ty hejna nápadníků, bavím se a zvedá mi sebevědomí zájem mužů a třeba tam někde v tom hejnu je někdo, kdo Vás zrovna zaujme. Dejte mu šanci, třeba Vás mile překvapí. Hlavně neuspěchejte další vztah, jen pro naštvání bývalého. To většinou bývá katastrofa. 

Hlavně. NIKDY SE NEZAPOMEŇTE USMÍVAT, PROTOŽE NIKDY NEVÍTE KDO SE MŮŽE ZAMILOVAT DO VAŠEHO ÚSMĚVU ! 

Do komentářů vkládejte rady, jak vy se perete či prali jste se s rozchodem. Třeba to nám ostatním pomůže. :) 

OMLUVA ZA HÁDKY - text, dopis

Omlouvám se, chovám se jak blázen. Občas vidím svět trošku jinak než bych chtěla a než bych měla, kdybych neměla tebe nebyla bych tam kde jsem teď. Dík že vydržíš tyhle výkony, ostatní by mě už dávno vykopli . Občas se mnou není řeč, říkám věci co nechci a pak mě to mrzí. Viz dnešek. Občas se chovám blbě, tak jako každej člověk. Někdy až tak moc blbě, že mi je samotné z mých řečí zle. Hold někdy mluvím dřív než myslím a to je špatně. Některý činy bych vzala zpět, některý věci udělala líp, ale co bylo, to bylo, to už nikdo nikdy nezmění. Nikdo nezmění moje návaly vzteku... nejsem svatá, ale ani Ty. Promiň, pořád nejsem dospělá, v hlavě mám prázdno a ozvěny bolesti. Snažím se najít důvod, co asi dělám špatně,že se mnou někdy nevědomky zametáš tak, že si přijdu jak koště. Víš, já nemám tisíce, nemám na ty nejdražší dárky a zdaleka ti nikdy nemůžu dát to co ty mě. A přes to všechno, ti dávám vše, co mám. Promiň, že nejsem dokonalá žena. Promiň, že se chovám tak jako chci. Promiň, že nejsem taková jakou mě máš rád. Promiň, za tvůj pláč a strach. Bez chyb to nejde, zlato, jsme lidi.Stojím vedle tebe, protože tam patřím! I když na druhou kolej, ale věřím, že to tak má být. Stůj, neodcházej a promiň mi moje chyby a výstupy. Utrpení existuje jen díky slabosti v nás a já jsem asi slabá .. ale už nebudu. Budu tolerovat JÍ i TVOJE štěstí, nebudu ti házet klacky pod nohy a budu ti tvou tajnou oporou. Nikdy ti nebudu lhát ani ty nelži nikdy mě. Každou noc, co jdu spát, myslím na Tebe. Každý ráno, co vstávám, chci Tebe. Jenže oba dva víme, že to nejde. Každej máme svůj život, zlato. .Ty chceš tohle, já tamto, můj Bože..Ty chceš málo, já zlato, a víš že..Tak to nejde, ne, nezměnim se..Spolu nebudeme - smiřuju se, ale budeme navždy spolu v naších srdcích, Miluju Tě ! Jenom díky tobě vím, co je to pravá láska. Tak mi odpusť, můj cit je pevnej jako skála, dělám všechno špatně, ale mám tě víc než ráda. Víš... Existují lidé, v jejichž přítomnosti je Vám tak moc dobře, cítíte nádherný klid a uvolnění....a přesto s nImi nemůžete být tak, jak by jste chtěli. Je vám vyměřen jen určitý čas v životě, po který s nimi můžete být. Ovlivní vás navždy. Ty jsi mě ovlivnil i já tebe. Nemůžu s tebou být tak jak bych chtěla a ani ty se mnou a třeba to tak je lepší, třeba by tam nebyla ta hrozná touha kdyby tomu bylo jinak. Těžce se mi s tim smiřuje , ale je to tak. Věř , že nikdy bych tu neublížila. Pouta, jež nás svazují, se občas nedají vysvětlit. Spojují nás dokonce i poté, co se zdá, že byla zpřetrhána. Některá pouta vzdorují vzdálenosti, času i logice. Protože některá pouta mají přetrvat navěky...Jsem tu navěky... Navěky pro Tebe...

VYZNÁNÍ LÁSKY - text, dopis

Myslela jsem si,že to všechno překonám, už dávno a do teď prahnu po tom, se ti omluvit, má lásko !
Tancovala jsem balet na střepech ze skla, jen pro tu chvíli co v očích se leskla. Není to lehký furt hrát, vím, že hraju pořád a jsem sama, nikdo to nevidí, myslí jak mám skvělej život, a některý z nich mi možná i závidí, ale já cítím bolest, a už tak dlouho, že jsem si na to snad začala i zvykat.
Napsala jsem hromady papírů veršů a textů už je čas, abych odložila masku, i když pochybuju, že to něco změní. Já nevím jak dál, a co mám dělat. Chtěla bych se vrátit a všechno předělat.
Tolikrát ublížila jsem ti, chtěla bych se omluvit, chovala jsem se jako blbec, jako malej rozmazlenej fracek . Jediná láska, co kdy jsem milovala a nedala jsem ji čas, a jen ji vtiskovala.Nedala jsem ti čas, teď to vím. Vracím se k tobě, se srdcem svým. Miluj mě prosím, dej mi ještě šanci, polepším se vážně, jiného nechci. Když si padal dolu, padali jsme spolu.Všechny ty dotyky, přání a sny jsou pryč. Všechny ty pocity pálí a bolí, hrála jsem silnou, ale víš, že jsem Ti chtěla dát víc, byla jsem tvůj zázrak i hřích, Tvůj pláč i Tvůj smích ..
Život není nekonečný a spousta lidí si to uvědomí pozdě. Hodně jsem přemýšlela, o všem tak zpětně a viděla kolik jsem nasekala chyb . Opustil si mě a mě to zlomilo jako nic v životě. Teď si vyčítám, proč jsem tě odsoudila a nebojovovala za to co jsem tolik milovala. Proč jsem předstírala smích a nezájem když sem uvnitř tolik trpěla, tolik jsem tě potřebovala. Tolik jsem doufala, že si toho všimneš...Tolik mi trhalo srdce, když si napsal obejmul bych tě a miluju tě stále víc...napsala jsem, že mi to je jedno, ale uvnitř jsem plakala... Ani nevíš, jak jsem chtěla napsat miluju tě , nechci nikoho jinýho a potřebuju zase tak silně obejmout, abych měla ten pocit, že mě nikdy už nepustíš. 
Miloval jsi mě a já tebe, na čem jiném záleželo ? Nebyl jsi dokonalý, já taky ne. Nevytvářeli jsme dokonalý pár, ale kolikrát si mě dokázal rozesmát a připustit, že být člověkem znamená dělat chyby ,měla jsem se tě držet jak nejvíc jsem uměla. 
Každej další den co nejsme spolu tak se vzdalujem. Pamatuju na ty řeči, jak se strašně milujem.Tak mi vysvětli jen jedno : Proč si tak ubližujem? Kde sem já a kde si ty, proč se nehlídáme navzájem? Kolikrát bych to vrátila zpátky a smazala všechny ty bezduchý hádky. Řekla bych promiň se zavřenými ústy, opětně cítila dlaň mezi prsty.Kolikrát slýchám že mě to přejde, jenže zapomenout na tebe nejde.
Chybí mi úsměvy, ty tvoje pohledy, polibky na tvář a společné obědy, chození za ruku, maskovat smíchem když něco nechápu.Volný čas pro tebe teď se jím užírám, tak ráda bych utekla jenže už nevím kam. 
Zbabělé chování maskuju hrdostí sem strachem bez sebe když jsi v mé blízkosti. Chtěla jsem s Tebou zestárnout,chtěla jsem s Tebou zůstat navždy.. Odpusť mi moje chyby, má lásko ! Hraju trapný divadla, ale v srdci mám jen jednu osobu a ne celý seznam. Jen jedna osoba, na žádný jiný nemám ani pomyšlení. 
Chtěla jsem být hrdinka, jak to všechno zvládám. Říkala jsem si, když to zvládáš ty , tak i já, ale trpěl si stejně jako já. Oba jsme udělali spousta chyb.. Tys mě opustil a já tě nechala odejít.
Nevěřim, že si zahodil lásku, stejně jako si to nemohl věřit ty mě.
Plakal jsi, já plakala a pláč má oproti řeči úžasnou vlastnost - nelže.
Tak a je to venku...je po hrdince.. teď to víš, celou tu dobu tady jsem .. pořád čekám !

LÁSKA

Láska potřebuje čas, bolest.,vytrvalost a především péči ..- Čas aby dokázala že tam vážně je. Bolest proto aby jsme si uvědomili její cennou hodnotu v našem životě ... Čím větší je kvůli lásce vytrvalost, tím větší je péče o ní. Existuje spoustu druhů lásky .. A člověk jich spoustu prožije .. Pravá láska se nedá definovat na tom co prožíváte s tím koho milujete .. Její definice spočívá v tom, jak se bez toho člověka cítíte. A jak moc vás to poznamená na charakteru, jak moc velký to bude mít vliv na vás ... Lidský mozek se dokáže vyrovnat se spousty věcí. Ale nic kromě ztráty toho, na kom nám záleží nejvíce nás neovlivní v takovém rozsahu. Pravá láska je jako vzduch, člověk bez ní nemůže dýchat, žít. Máte-li vedle sebe toho s kým máte pocit že tohle prožíváte, jděte do toho na maximum, protože čím více do lásky vynaložíte úsilí, Tím více to bude znát. Ať prožíváte jakýkoliv vztah, jsou to důležité zkušenosti do života. Čím víc milujete, tím víc si dokážete užívat život a čím více si dokážete užívat život, tím víc jste člověk .. čím víc lásky dokážete vstřebat tím větší máte charakter ... Láska totiž dokáže prolomit led i v tom nejledovějším člověku.. Pamatujte si že, kdo chce víc, nemá nic. Největší lásky bývají většinou tam, kde by jste je nejméně čekali. Ta kterou miluji je toho důkazem. Všechno se rodí z ničeho.. Na počátku všeho zkrátka stojí nic, pak je teprve něco. A jako je černá a bílá, tak jste Vy a ten druhý. Člověk by neměl prožívat život sám. Zvláštní, pozorovat na sobě jak moc velký vliv na mě mají moje chyby ... Negativní chyby, díky kterým se ze mě stal zodpovědný člověk.

K ZAMYŠLENÍ

Když se tak vlastně zamyslím nad tím co se všude děje ..říkám si jak tohle muže někdo vůbec dopustit ? Tolik chyb .. Tolik bolesti .. Tolik utrpení .. Žalu a chtíče .. Ale zase na druhou stranu .. Tolik lásky co jsme schopni darovat .. Tolik touhy co v sobě máme či ukrýváme .. Tolik citu co jsme vlastně schopni cítit a darovat .. Darujeme klidně celí život na úkor jedné malé možná i bezvýznamné časové smyčce .. Jsme schopni oběti .. Pro vlastní chtíč ..pro žití v naprosté dokonalosti uděláme cokoli .. Jsme stvoření pro válku,lásku a bolest ..
Umíme jít kupředu ale umíme být i zaseklí na jednom místě .. Neumíme se rozhodovat a už vůbec .. V rámci situace se výsledek vždy projeví v následku našeho důsledku .. Tudíž .. A už vůbec né tak jak vlastně chceme .. Lidé sou nepředvídatelné povahy .. Nikdy nikdo nemůže tušit co se těm ostatním honí v hlavě nebo co vlastně v sobě doopravdy mají .. Nikdy nevím a vždycky se bojím .. Když někoho poznám ..Co vlastně převládá a co se skrývá za ... Jestli mě zahalí láskou nebo naprostou nenávistí .. ten kdo je schopen velkého utrpení ale i velké lásky .. Je buď milovník života a lidí okolo něho .. A veliký bojovník plný utrpení které nikomu nepatří a proto jej nosí na srdci svém .. .. A nebo člověk který osobu sobě samotnou zahalí do temného oblaku zářící lásky ..co ho otupí a donutí přimět všechny ostatní odejít na cestu bolesti,utrpení .. Je schopen dovést celí svět ke skáze .. A přesto všechno jít dál sám se svou slávou a štěstím.. Je to divné..
Zlo přímo hltá chyby našich chtíčů ..

OPUSTIL MĚ - text, dopis

Opustil si svou lásku, kterou jsi měl. Proč jsi se otočil zády.Proč jsi nezůstal na cestě.Proč jsi odešel a rozplakal ji. Znamenal jsi pro mě svět. Proč jsi mě opustil.Teď je to dlouhé a smutné sbohem . Co je to za hru? Já trpím .Protože v den kdys odcházel si řekl, že se vrátíš. 

Proč jsi odešel a rozplakal ji..Nikdy mně nic nedokázalo rozplakat.Ty to děláš pořád..Kdy už to konečně skončí? Ty nekonečně trvající vzpomínky v mé hlavě! Ta touha získat tě zpátky! Kdy už konečně skončí ten chtíč po tobě, ležet vedle tebe a slyšet ty nejkrásnější slova, která si mi kdysi říkal: MILUJU TĚ! Chci znova zažít ten den, kdy jsem tě objala a ty jsi mi řekl něco tak krásného, až jsem plakala. Proč ty...si dokázal to, co jiný ne? si objevil moje já? si mě jediné dokázal naučit milovat a žít? a proč já? Pro tvůj úsměv! tvá slova! tvé objetí! tvou schopnost podržet, otevřít oči, nakopnout a poslat dál! Dřív to bývalo i pro tvé srdce, které dnes tak nenávidím! šechno co se stalo se stát mělo. Měli jsme se setkat, měli jsme být spolu, měli jsme se milovat, ale bohužel i rozejít. Jsem ráda za to co se stalo, i za tu velkou bolest co mám. Ta je vzpomínkou na to, že jsi a že tě pořád miluji.Někdy se stejně sama sebe ptám : ,,Proč všechno krásné musí odejít...,,Vím, že Tě nikdy nebudu mít, ale v mém srdci zůstaneš navždycky. Bojím se, že nebudu moci normálně žít. Bez Tebe. A bez lásky Tvé. Doufám, že jednou pochopíš moje slova. Proč jsem byla taková, jaká jsem byla. Doufám, že jednou poznáš ty pravé hodnoty. Doufám, že mě v davu poznáš. Doufám, že to budeš právě Ty. A budeš cítit to co já, i kdyby to mělo trvat stovky let. Budu na Tebe čekat až do konce svých dnů.Víš, mohla bych říct - tak snad v příštím životě... 

Ale dobře vím, že my dva jsme měli právě a jenom tenhle život, tuhle šanci. Možná jsi byl člověk, kterého bych mohla milovat celý život (a možná i budu), ale nebyl jsi člověk pro život, pro všední dny... tys byl člověk pro lásku, pro vášeň. Vždycky už mi budeš chybět. Miluju tě a přeju ti, abys byl tak šťastný, jak jenom můžeš být.Osud občas rozdělí dva lidi jen proto, aby pochopili, jak jsou jeden pro druhého důležití. Smutek je zklamání nad našimi nenaplněnými přáními.

DOPIS MILENKY NA ROZLOUČENOU - text, dopis

Přísahej, že tohle dočtěš do konci, i kdyby slzy hatily tvou tvář, jako to právě dělají s mojí. Tyhle věty, slova a vše píšu jen pro tebe. Protože mám strach, že tenhle den změní všechno...

Ale lásko,

Může se člověk zamilovat, i když mu to rozum nedovoluje? Může, je totiž snazší pominout rozum než srdce.Právě s tím jediným, kterého milujeme, je nám souzeno se rozejít.

Milovat - znamená sestoupit až na úplné dno za tím, koho opravdu milujeme!

Čím bych chtěla být?

Všichni jsme byli hněteni a přehněteni těmi, kdo nás milovali, a pokud byli jen trochu důslední, jsme jejich dílem - dílem,které ostatně nepoznají a které nikdy není takové, jak o něm snili. Není jediné lásky, přátelství, které by prošlo našim osudem a navěky ho neovlivnilo."

Lidský život není nic jiného, než řetěz zmeškaných příležitostí.

Nabídnout přátelství tomu, kdo chce lásku, je jako dát chleba tomu, co umírá žízní.

Rozum nepochopí zájmy srdce, každá ubihající minuta je další příležitost to všechno změnit...Je těžké ti vysvětlovat proč když mě stejně nevnímáš.Je težké tě opustit když tě pořád miluju.Je těžké se stebou hádat když vím že se tím nic nezmění.Je těžké ti říkat že mi bez tebe bylo líp když vím že to není pravda.Je těžké si uvědomovat že už spolu nikdy nebudem.A ze všeho nejtěžší je to že už tě nemám a nikdy mít nebudu. Život není náhoda, ale volba. Nejdůležitější není, co se děje, ale jak si s tím poradíme.

Proč mě tak trápí to, co cítím, proč jsi mě trápil ten čas. Čas, jenž jsem tušila avšak nevěděla. Teď už vím a prázdno mě svírá. Nepochopí ten, kdo nezažil. Já už zažila, ale nechápu. Nechápu ten čas trápení. Chtěla bych bojovat jako pták o přežití, ale jak mohu, když mám svázaná křídla. Říká se, že čas léčí, ale mě mučí. Láska je tak krásná, ale taky hodně bolí. Dlouho jsem byla na té hezčí straně, ale teď se váhy překlopily a já jsem na té kruté straně. Vím, že jsem naivní, ale doufám. Doufám v lásku co cítím, ale je správné doufat, v to, co mě tak ranilo? Budoucnost je to, čeho se bojím, nevím co mám od ní čekat. Avšak může být i tak krásná a v tu já teď věřím.

Srdce, co už dlouho čeká na Tebe, je neustále uzamčené jen pro sebe.

Pojď a uvolni své city, co naplat, že Ti mysl brání. Je mezi námi pouto, v něj já věřím, Ty však tvrdíš, že se zničí. Avšak ne, nechci ho přetrhnout či změnit, chci ho o společný kus cesty posunout a zvětšit. 

Chci držet Tvé ruce a hladit Tvá jemná líčka, chci cítit Tvoji vůni, chci dát Ti vše, co svedu, ale bez Tebe to nedovedu.

Chtěla bych být vysokou horou, kterou se snažíš dobýt a zdolat, aby byla jen tvá.. Chtěla bych být součást vánku,který si pohrává jemně s tvými vlasy...

Chtěla bych být paprsky slunce, abych mohla lehce pohladit tvé rty a víčka...

Chtěla bych být součástí vzduchu, který dýcháš, byla bych stále tvou součástí... Chtěla bych být tvým srdcem, abych byla součástí Tebe a ty jsi be ze mne nemohl žít.. Chtěla bych být měsícem, abych tě mohla celou noc hlídat a pozorovat tvou tvář... Chtěla bych být přírodou, aby jsi si mě vážil jako si vážíš ji.. Chtěla bych být trávou, kterou prsty jemně hladíš když se procházíš v lese... Chtěla bych být laní, aby jsi se na mě díval v údivu a lásce jako na ni.. Chtěla bych být tvými slzami, abych ti byla ve chvílých smutku na blízku a mohla pohaldit tvé tváře...Chtěla bych být vodou,která stéká po tvém těle, která ohřívá či chladí... Chtěla bych být ohněm, který odráží vášeň, která se skrývá v tvých očích... Chtěla bych být tvou písní, abych vycházela z tvých úst a z duše...Chtěla bych být tvou knihou, aby jsi ve mě uměl číst... Čím bych tedy chtěla být?...tvou..Láskou...

Možná jsi jedniný, jediný na světě, kdo mi podal ruku, když jsem byla bezradná, jediný, kdo mne bez přemýšlení oslovil, když jsem stála samotná v obrovském davu, jediný, kdo se na mne díval tak, že jsem slyšela to, co říkalo srdce, jediný, kdo zatoužil objevit můj svět, jediný, koho jsem zranila, a přesto mě má rád, jediný, kdo pořád zůstává v mém srdci, jediný, na koho myslím, když ráno otevírám oči, jediný, kdo si mě našel, jediný, komu jsem za tu námahu stála, jediný, z kterého mám strach, jediný, komu přiznám právě to, že se bojím, jediný, s kým mám VŽDY chuť se na svět smát, jediný, s kým bych dokázala mlčet celé hodiny, jediný ... Ano, ty jsi jediný....

Ani nevíš , jak těžce se mi píší tyto řádky....Ale, jak říci, vysvětlit, že lásku dát neumím, že je mi to líto, že milovat nedokážu, že žiju pro druhé, ale žít s nimi neumím...Ty jediný, jediný co by mě to naučil, ale nebyl bys šťastný, a to já nechci.

Na co čekat na lásku, když stejně nikdy nepřijde. Na co doufat v tebe, když se stejně nikdy nezměníš. Na co přemýšlet, proč je to tak a ne jinak, když to tak prostě je. Na co se měnit, když to stejně k ničemu není. Na co být šťastná, když ty se mnou nikdy šťastnej nebudeš. Na co žít, když bez tebe to nedokážu.

Pravou lásku najdeš tehdy, když ji přestaneš hledat.

Napřed jsem se do Tebe zamilovala, pak Tě měla ráda a nakonec Tě milovala. A tak jsem vzal zápalky, šla za Tebou a za sebou začala pálit všechny mosty a při tom hlídala, aby ses o ty plameny nespálil. A dál šla, ruce spálené od ohně. Poslední most v šílených plamenech shořel a zřítil se do hluboké propasti zapomění. Já stála na kraji té průrvy a bála se ohlédnout. V dálce vidím někoho stát. Tu zafoukal silný vítr a já začala ztrácet rovnováhu. Mé tělo se začalo kymácet nad propastí. Ty se díváš, váháš. Před Tebou stojí "ona" na pevné zemi usmívá se a nabízí Ti svou náruč. Za Tebou stojím já pod drolícím se kamením a čekám s nataženou rukou na Tvou dlaň..!? Existuje něco prázdnějšího než prázdná náruč? Co uděláš?

Našla jsem v tobě tu lásku, po které jsem vždy tolik toužila - ale já ji nemohla uskutečnit. Byls mým velkým potěšením a trestem zároveň. Odpusťte holce, jež se zamilovala. Odpusťte jí, že hřešila...ale věřte, že potrestána byla, věřte, že celý svůj hřích zaplatila slzami a ranami, které si vlastně způsobila sama. Neodsuzuj jí !

Říká se, že člověk může naráz milovat jen jednoho člověka. Ovšem už nikdo netvrdí, že je to ten, s kým žije. Někdy budeme někoho milovat tak moc, až to přestaneme cítit, protože kdybychom to cítili, zabilo by nás to! Jednou zvaž, jestli dát, desetkrát zvaž, jestli brát a tisíckrát zvaž, jestli říct miluji tě...:((((

Víš, mohla bych říct - tak snad v příštím životě... Ale dobře vím, že my dva jsme měli právě a jenom tenhle život, tuhle šanci. Možná jsi byl člověk, kterého bych mohla milovat celý život (a možná i budu), ale nebyl jsi člověk pro život, pro všední dny... tys byl člověk pro lásku, pro vášeň. Vždycky už mi budeš chybět.

 Miluju tě a přeju ti, abys byl tak šťastný, jak jenom můžeš být.

Kdybych mohla, tak křičím. Proč jsem radši nemlčela? Kdybych mohla, vypláču tolik slz. Kdybych mohla změnit to, co mě trápí. Přesto ti to neřeknu, co mé srdce tíží, i když to může vypadat jako banalita.

Všechno co se stalo se stát mělo. Měli jsme se setkat, měli jsme být spolu, měli jsme se milovat, ale bohužel i rozejít. Jsem ráda za to co se stalo, i za tu velkou bolest co mám. Ta je vzpomínkou na to, že jsi a že tě pořád miluji.

Neměj strach, nepláču, to jen mé srdce krvácí.

Já, ... nedávám se celá, a i když bych chtěla, tak to nedokážu.

Já žiju svůj život, ty žiješ svůj život, nejsi tady od toho, aby si plnil má očekávání,já tady nejsem, abych plnila tvá očekávání, jestli se potkáme, bude to skvělé, když ne, nezměníme to.

Miluju tě navždy Tvá .... 

CITÁTY A MOTTA NA ÚVOD

Nebojím se výšky, bojím se pádu...Nebojím se lásky, bojím se zklamání...Nebojím se samoty, bojím se čekání...Nebojím se slibů, bojím se lhářů...Nebojím se hledat,bojím se ztrácet...

Víš, mohla bych říct - tak snad v příštím životě... Ale dobře vím, že my dva jsme měli právě a jenom tenhle život, tuhle šanci. Možná jsi byl člověk, kterého bych mohla milovat celý život (a možná i budu), ale nebyl jsi člověk pro život, pro všední dny... tys byl člověk pro lásku, pro vášeň. Vždycky už mi budeš chybět. Miluju tě a přeju ti, abys byl tak šťastný, jak jenom můžeš být.

Milovat znamená ve štěstí druhého nacházet štěstí vlastní.

Plný ničeho a beznaděje i když slzy v očích mám životem se prodírám. Víru v sebe už sem ztratil a smutek mne obohatil, a tak stále sám s trpkým úsměvem povídám: silný už sem byl příliš dlouho...

Napiš, když ti bude nejhůř. Přijdu a pomohu ti. Napiš, když budeš plakat. Přijdu a půjčím ti úsměv. Napiš, když budeš chtít zemřít. Přijdu a donutí tě žít!

Všichni jsme byli hněteni a přehněteni těmi, kdo nás milovali, a pokud byli jen trochu důslední, jsme jejich dílem - dílem,které ostatně nepoznají a které nikdy není takové, jak o něm snili. Není jediné lásky, přátelství, které by prošlo našim osudem a navěky ho neovlivnilo.

Lidský život není nic jiného, než řetěz zmeškaných příležitostí.

Rozum nepochopí zájmy srdce, každá ubíhající minuta je další příležitost to všechno změnit...

Je těžké ti vysvětlovat proč když mě stejně nevnímáš. Je těžké tě opustit když tě pořád miluju. Je těžké se s tebou hádat když vím že se tím nic nezmění. Je těžké ti říkat že mi bez tebe bylo líp když vím že to není pravda. Je těžké si uvědomovat že už spolu nikdy nebudeme. A ze všeho nejtěžší je to že už tě nemám a nikdy mít nebudu.

Život není náhoda, ale volba. Nejdůležitější není, co se děje, ale jak si s tím poradíme.

Může se člověk zamilovat, i když mu to rozum nedovoluje? Může, je totiž snazší pominout rozum než srdce.

Proč mě tak trápí to, co cítím, proč jsi mě trápila ten čas. Čas, jenž jsem tušil avšak nevěděl. Teď už vím a prázdno mě svírá. Nepochopí ten, kdo nezažil. Já už zažil, ale nechápu. Nechápu ten čas trápení. Chtěl bych bojovat jako pták o přežití, ale jak mohu, když mám svázaná křídla. Říká se, že čas léčí, ale mě mučí. Láska je tak krásná, ale taky hodně bolí. Dlouho jsem byl na té hezčí straně, ale teď se váhy překlopily a já jsem na té kruté straně. Vím, že jsem naivní, ale doufám. Doufám v lásku co cítím, ale je správné doufat, v to, co mě tak ranilo? Budoucnost je to, čeho se bojím, nevím co mám od ní čekat. Avšak může být i tak krásná a v tu já teď věřím. Věřím v novou lásku!

Srdce, co už dlouho čeká na Tebe, je neustále uzamčené jen pro sebe. Pojď a uvolni své city, co naplat, že Ti mysl brání. Je mezi námi pouto, v něj já věřím, Ty však tvrdíš, že se zničí. Avšak ne, nechci ho přetrhnout či změnit, chci ho o společný kus cesty posunout a zvětšit. Chci držet Tvé ruce a hladit Tvá jemná líčka, chci cítit Tvoji vůni, chci dát Ti vše, co svedu, ale bez Tebe to nedovedu.

Právě s tím jediným, kterého milujeme, je nám souzeno se rozejít. Milovat - znamená sestoupit až na úplné dno za tím, koho opravdu milujeme!

Kdyby sis měl vybrat mezi jí a mnou...vyber si jí, protože kdybys mě opravdu miloval, žádná druhá by nebyla.

Někdy jsou vzpomínky důvod,proč nemůžeme jít dál ..

Nejbolestivější je sledovat, jak je ti tvůj sen ze dne na den víc a víc vzdálenější .. a vědět, že už patří někomu jinému..

Víš, jednou se mě zeptaly kolik mám ještě důvodů tě milovat. . Usmála jsem se. . Ukázala na nebe plné hvězd a řekla: Začni počítat.

"I když není cesty zpět a Ty nemůžeš začít znovu, můžeš začít tam, kde právě stojíš a můžeš si zvolit nový konec."

Hledáme nepoznané, poznáváme nehledané, ztrácíme to cenné, ceníme si až ztracené, milujeme všechno zrádné a zrazuje milované.

Nejvíc mě mrzelo, že to pro tebe bylo tak jednoduché - zapomenout a jít dál...Zatímco já tady stála se slzami v očích a s city pořád stejnými...

Nebojte se neúspěchů.Obávejte se šancí,které jste zmeškali,když jste se o ně nepokusili.

Někdy je lepší nechat některé lidi jít. To neznamená, že jejich už nemáte rádi, ale už máte dost té bolesti a akceptujete, že jsou věci, které se prostě nikdy nestanou. Je čas zroniť poslední slzu a opět se začít usmívat ... skutečně usmívat ..

Utrpení existuje jen díky slabosti v nás.

Existují lidé, v jejichž přítomnosti je Vám tak moc dobře, cítíte nádherný klid a uvolnění....a přesto s němi nemůžete být tak, jak by jste chtěli. Je vám vyměřen jen určitý čas v životě, po který s nimi můžete být. Ovlivní vás navždy, zanechají na vás nesmazatelné stopy a čas je odvane....vám zbyde jen naděje, že vás možná někdy osud znovu semkne.

Každý má ve svém životě tu osobu,o které když ji spatřil a podíval se jí poprvé do očí vůbec netušil,že se dívá na osobu,na kterou už nikdy nezapomene...

Někdy je prostě těžké pochopit, že lidé mohou zůstat ve vašem srdci, ale ne ve vašem životě.......

Jdi svou cestou, když s Tebou někdo chce jít, ale nečekej na něj. A když s Tebou nepůjde, neotáčej se, nevyplatí se to. Na cestě potkáš někoho jiného, který s Tebou půjde rád...


Pokud s tebou přeruším kontakt, neznamená to, že všechna slova, která jsem ti kdy řekla odvolávám. Neznamená to ani to, že zmizí všechny mé city k tobě nebo že zapomenu na všechno, co jsme spolu prožili. Jednoduše už ale nemám sílu dál bojovat pro lepší zítřky..


Teprve, když tě někdo opustí a ty víš, že se už nevrátí, v ten moment si uvědomíš, co pro tebe znamenal a jak si ho miloval.


Pouta, jež nás svazují, se občas nedají vysvětlit. Spojují nás dokonce i poté, co se zdá, že byla zpřetrhána. Některá pouta vzdorují vzdálenosti, času i logice. Protože některá pouta mají přetrvat navěky...

Nepřestal jsem tě milovat,ale naučil jsem se bez tebe žít.Nebylo to snadné,ale bylo to snažší než zapomenout.


Největším a nejtěžším důkazem lásky je nechat toho druhého jít svou vlastní cestou...


V uskutečnění snů brání lidem dvě věci: Když si představují, že jsou nemožné, anebo naopak když při náhlém otočení kola osudu naprosto nečekaně zjistí, že se změnily v cosi možného... A právě v této chvíli se objeví STRACH z cesty, o níž se neví, kam povede, z života, který před člověka staví dosud neznámé výzvy, z možností, že věci, na něž jsme zvyklí, nadobro zmizí... Lidé chtějí všechno změnit, ale zároveň si přejí, aby bylo všechno pořád při starém... Natolik uvízli ve svém životě a zvykli si na svoji prohru, že jakákoli naděje na vítězství jim připadá jako nesnesitelné břemeno...


Příliš mnoho přemýšlíme a jen velmi málo cítíme....proto jsme tak často rozčarovaní nad tím, jaký je rozdíl mezi tím, co dostaneme a co ve skutečnosti chceme."


Život píše... Jdi svou cestou,když s Tebou někdo chce jít, ale nečekej na něj. A když s Tebou nepůjde, neotáčej se,nevyplatí se to. Na cestě potkáš někoho jiného, který s Tebou půjde rád...

Znáte to, když ..

.. vás přepadne depresivní, smutná nálada, když vás někdo tak zklame, že vám je na nic ba i přestáváte mít chuť žít ? Každý z nás si jistě zažil trápení kvůli lásce. Nevím jestli to tak má každý, ale já vždy hledala smutné citáty, básničky, dopisy jen abych věděla, že v tom nejsem sama. Chtěla jsem se povzbudit tím, že nejsem jediný člověk na světě, který prožívá smutek sám. Jsou to ty chvíle, kdy sedíte u počítače, je vám smutno a vy hledáte smutné písničky, texty a kolikrát se v tom tak najdete, že vás to ještě více položí, ale stejně hledáte dál, protože vám to dokazuje , že nejste jediný na světě zklamaní láskou.

Kolikrát jsem si kopírovala úryvky textů, citátů či písniček a skládala z toho dopis pro mnou milovanou osobu. Vždy jsem hledala stránku, kde bych našla inspiraci, citáty ať už smutné či na povzbuzení, písničky a nikdy jsem to nenašla nikde pohromadě. Napadlo mě, že smutek nemusíme prožívat sami, že sem vložím vše  s tím související  a psát věci co vás nejen položí ale i povzbudí.

Kolikrát se chcete svěřit, ale někdy je těžké říct všechno, co je v srdci . Někdy je těžké mluvit o tom, co cítíme a nechat ostatní vidět , že nejsme tak silní , jak se zdá . Já se budu svěřovat na tento blog, bude to takový můj tajný deník !