CITÁTY A MOTTA NA ÚVOD

Nebojím se výšky, bojím se pádu...Nebojím se lásky, bojím se zklamání...Nebojím se samoty, bojím se čekání...Nebojím se slibů, bojím se lhářů...Nebojím se hledat,bojím se ztrácet...

Víš, mohla bych říct - tak snad v příštím životě... Ale dobře vím, že my dva jsme měli právě a jenom tenhle život, tuhle šanci. Možná jsi byl člověk, kterého bych mohla milovat celý život (a možná i budu), ale nebyl jsi člověk pro život, pro všední dny... tys byl člověk pro lásku, pro vášeň. Vždycky už mi budeš chybět. Miluju tě a přeju ti, abys byl tak šťastný, jak jenom můžeš být.

Milovat znamená ve štěstí druhého nacházet štěstí vlastní.

Plný ničeho a beznaděje i když slzy v očích mám životem se prodírám. Víru v sebe už sem ztratil a smutek mne obohatil, a tak stále sám s trpkým úsměvem povídám: silný už sem byl příliš dlouho...

Napiš, když ti bude nejhůř. Přijdu a pomohu ti. Napiš, když budeš plakat. Přijdu a půjčím ti úsměv. Napiš, když budeš chtít zemřít. Přijdu a donutí tě žít!

Všichni jsme byli hněteni a přehněteni těmi, kdo nás milovali, a pokud byli jen trochu důslední, jsme jejich dílem - dílem,které ostatně nepoznají a které nikdy není takové, jak o něm snili. Není jediné lásky, přátelství, které by prošlo našim osudem a navěky ho neovlivnilo.

Lidský život není nic jiného, než řetěz zmeškaných příležitostí.

Rozum nepochopí zájmy srdce, každá ubíhající minuta je další příležitost to všechno změnit...

Je těžké ti vysvětlovat proč když mě stejně nevnímáš. Je těžké tě opustit když tě pořád miluju. Je těžké se s tebou hádat když vím že se tím nic nezmění. Je těžké ti říkat že mi bez tebe bylo líp když vím že to není pravda. Je těžké si uvědomovat že už spolu nikdy nebudeme. A ze všeho nejtěžší je to že už tě nemám a nikdy mít nebudu.

Život není náhoda, ale volba. Nejdůležitější není, co se děje, ale jak si s tím poradíme.

Může se člověk zamilovat, i když mu to rozum nedovoluje? Může, je totiž snazší pominout rozum než srdce.

Proč mě tak trápí to, co cítím, proč jsi mě trápila ten čas. Čas, jenž jsem tušil avšak nevěděl. Teď už vím a prázdno mě svírá. Nepochopí ten, kdo nezažil. Já už zažil, ale nechápu. Nechápu ten čas trápení. Chtěl bych bojovat jako pták o přežití, ale jak mohu, když mám svázaná křídla. Říká se, že čas léčí, ale mě mučí. Láska je tak krásná, ale taky hodně bolí. Dlouho jsem byl na té hezčí straně, ale teď se váhy překlopily a já jsem na té kruté straně. Vím, že jsem naivní, ale doufám. Doufám v lásku co cítím, ale je správné doufat, v to, co mě tak ranilo? Budoucnost je to, čeho se bojím, nevím co mám od ní čekat. Avšak může být i tak krásná a v tu já teď věřím. Věřím v novou lásku!

Srdce, co už dlouho čeká na Tebe, je neustále uzamčené jen pro sebe. Pojď a uvolni své city, co naplat, že Ti mysl brání. Je mezi námi pouto, v něj já věřím, Ty však tvrdíš, že se zničí. Avšak ne, nechci ho přetrhnout či změnit, chci ho o společný kus cesty posunout a zvětšit. Chci držet Tvé ruce a hladit Tvá jemná líčka, chci cítit Tvoji vůni, chci dát Ti vše, co svedu, ale bez Tebe to nedovedu.

Právě s tím jediným, kterého milujeme, je nám souzeno se rozejít. Milovat - znamená sestoupit až na úplné dno za tím, koho opravdu milujeme!

Kdyby sis měl vybrat mezi jí a mnou...vyber si jí, protože kdybys mě opravdu miloval, žádná druhá by nebyla.

Někdy jsou vzpomínky důvod,proč nemůžeme jít dál ..

Nejbolestivější je sledovat, jak je ti tvůj sen ze dne na den víc a víc vzdálenější .. a vědět, že už patří někomu jinému..

Víš, jednou se mě zeptaly kolik mám ještě důvodů tě milovat. . Usmála jsem se. . Ukázala na nebe plné hvězd a řekla: Začni počítat.

"I když není cesty zpět a Ty nemůžeš začít znovu, můžeš začít tam, kde právě stojíš a můžeš si zvolit nový konec."

Hledáme nepoznané, poznáváme nehledané, ztrácíme to cenné, ceníme si až ztracené, milujeme všechno zrádné a zrazuje milované.

Nejvíc mě mrzelo, že to pro tebe bylo tak jednoduché - zapomenout a jít dál...Zatímco já tady stála se slzami v očích a s city pořád stejnými...

Nebojte se neúspěchů.Obávejte se šancí,které jste zmeškali,když jste se o ně nepokusili.

Někdy je lepší nechat některé lidi jít. To neznamená, že jejich už nemáte rádi, ale už máte dost té bolesti a akceptujete, že jsou věci, které se prostě nikdy nestanou. Je čas zroniť poslední slzu a opět se začít usmívat ... skutečně usmívat ..

Utrpení existuje jen díky slabosti v nás.

Existují lidé, v jejichž přítomnosti je Vám tak moc dobře, cítíte nádherný klid a uvolnění....a přesto s němi nemůžete být tak, jak by jste chtěli. Je vám vyměřen jen určitý čas v životě, po který s nimi můžete být. Ovlivní vás navždy, zanechají na vás nesmazatelné stopy a čas je odvane....vám zbyde jen naděje, že vás možná někdy osud znovu semkne.

Každý má ve svém životě tu osobu,o které když ji spatřil a podíval se jí poprvé do očí vůbec netušil,že se dívá na osobu,na kterou už nikdy nezapomene...

Někdy je prostě těžké pochopit, že lidé mohou zůstat ve vašem srdci, ale ne ve vašem životě.......

Jdi svou cestou, když s Tebou někdo chce jít, ale nečekej na něj. A když s Tebou nepůjde, neotáčej se, nevyplatí se to. Na cestě potkáš někoho jiného, který s Tebou půjde rád...


Pokud s tebou přeruším kontakt, neznamená to, že všechna slova, která jsem ti kdy řekla odvolávám. Neznamená to ani to, že zmizí všechny mé city k tobě nebo že zapomenu na všechno, co jsme spolu prožili. Jednoduše už ale nemám sílu dál bojovat pro lepší zítřky..


Teprve, když tě někdo opustí a ty víš, že se už nevrátí, v ten moment si uvědomíš, co pro tebe znamenal a jak si ho miloval.


Pouta, jež nás svazují, se občas nedají vysvětlit. Spojují nás dokonce i poté, co se zdá, že byla zpřetrhána. Některá pouta vzdorují vzdálenosti, času i logice. Protože některá pouta mají přetrvat navěky...

Nepřestal jsem tě milovat,ale naučil jsem se bez tebe žít.Nebylo to snadné,ale bylo to snažší než zapomenout.


Největším a nejtěžším důkazem lásky je nechat toho druhého jít svou vlastní cestou...


V uskutečnění snů brání lidem dvě věci: Když si představují, že jsou nemožné, anebo naopak když při náhlém otočení kola osudu naprosto nečekaně zjistí, že se změnily v cosi možného... A právě v této chvíli se objeví STRACH z cesty, o níž se neví, kam povede, z života, který před člověka staví dosud neznámé výzvy, z možností, že věci, na něž jsme zvyklí, nadobro zmizí... Lidé chtějí všechno změnit, ale zároveň si přejí, aby bylo všechno pořád při starém... Natolik uvízli ve svém životě a zvykli si na svoji prohru, že jakákoli naděje na vítězství jim připadá jako nesnesitelné břemeno...


Příliš mnoho přemýšlíme a jen velmi málo cítíme....proto jsme tak často rozčarovaní nad tím, jaký je rozdíl mezi tím, co dostaneme a co ve skutečnosti chceme."


Život píše... Jdi svou cestou,když s Tebou někdo chce jít, ale nečekej na něj. A když s Tebou nepůjde, neotáčej se,nevyplatí se to. Na cestě potkáš někoho jiného, který s Tebou půjde rád...