DOPIS MILENKY NA ROZLOUČENOU - text, dopis

Přísahej, že tohle dočtěš do konci, i kdyby slzy hatily tvou tvář, jako to právě dělají s mojí. Tyhle věty, slova a vše píšu jen pro tebe. Protože mám strach, že tenhle den změní všechno...

Ale lásko,

Může se člověk zamilovat, i když mu to rozum nedovoluje? Může, je totiž snazší pominout rozum než srdce.Právě s tím jediným, kterého milujeme, je nám souzeno se rozejít.

Milovat - znamená sestoupit až na úplné dno za tím, koho opravdu milujeme!

Čím bych chtěla být?

Všichni jsme byli hněteni a přehněteni těmi, kdo nás milovali, a pokud byli jen trochu důslední, jsme jejich dílem - dílem,které ostatně nepoznají a které nikdy není takové, jak o něm snili. Není jediné lásky, přátelství, které by prošlo našim osudem a navěky ho neovlivnilo."

Lidský život není nic jiného, než řetěz zmeškaných příležitostí.

Nabídnout přátelství tomu, kdo chce lásku, je jako dát chleba tomu, co umírá žízní.

Rozum nepochopí zájmy srdce, každá ubihající minuta je další příležitost to všechno změnit...Je těžké ti vysvětlovat proč když mě stejně nevnímáš.Je težké tě opustit když tě pořád miluju.Je těžké se stebou hádat když vím že se tím nic nezmění.Je těžké ti říkat že mi bez tebe bylo líp když vím že to není pravda.Je těžké si uvědomovat že už spolu nikdy nebudem.A ze všeho nejtěžší je to že už tě nemám a nikdy mít nebudu. Život není náhoda, ale volba. Nejdůležitější není, co se děje, ale jak si s tím poradíme.

Proč mě tak trápí to, co cítím, proč jsi mě trápil ten čas. Čas, jenž jsem tušila avšak nevěděla. Teď už vím a prázdno mě svírá. Nepochopí ten, kdo nezažil. Já už zažila, ale nechápu. Nechápu ten čas trápení. Chtěla bych bojovat jako pták o přežití, ale jak mohu, když mám svázaná křídla. Říká se, že čas léčí, ale mě mučí. Láska je tak krásná, ale taky hodně bolí. Dlouho jsem byla na té hezčí straně, ale teď se váhy překlopily a já jsem na té kruté straně. Vím, že jsem naivní, ale doufám. Doufám v lásku co cítím, ale je správné doufat, v to, co mě tak ranilo? Budoucnost je to, čeho se bojím, nevím co mám od ní čekat. Avšak může být i tak krásná a v tu já teď věřím.

Srdce, co už dlouho čeká na Tebe, je neustále uzamčené jen pro sebe.

Pojď a uvolni své city, co naplat, že Ti mysl brání. Je mezi námi pouto, v něj já věřím, Ty však tvrdíš, že se zničí. Avšak ne, nechci ho přetrhnout či změnit, chci ho o společný kus cesty posunout a zvětšit. 

Chci držet Tvé ruce a hladit Tvá jemná líčka, chci cítit Tvoji vůni, chci dát Ti vše, co svedu, ale bez Tebe to nedovedu.

Chtěla bych být vysokou horou, kterou se snažíš dobýt a zdolat, aby byla jen tvá.. Chtěla bych být součást vánku,který si pohrává jemně s tvými vlasy...

Chtěla bych být paprsky slunce, abych mohla lehce pohladit tvé rty a víčka...

Chtěla bych být součástí vzduchu, který dýcháš, byla bych stále tvou součástí... Chtěla bych být tvým srdcem, abych byla součástí Tebe a ty jsi be ze mne nemohl žít.. Chtěla bych být měsícem, abych tě mohla celou noc hlídat a pozorovat tvou tvář... Chtěla bych být přírodou, aby jsi si mě vážil jako si vážíš ji.. Chtěla bych být trávou, kterou prsty jemně hladíš když se procházíš v lese... Chtěla bych být laní, aby jsi se na mě díval v údivu a lásce jako na ni.. Chtěla bych být tvými slzami, abych ti byla ve chvílých smutku na blízku a mohla pohaldit tvé tváře...Chtěla bych být vodou,která stéká po tvém těle, která ohřívá či chladí... Chtěla bych být ohněm, který odráží vášeň, která se skrývá v tvých očích... Chtěla bych být tvou písní, abych vycházela z tvých úst a z duše...Chtěla bych být tvou knihou, aby jsi ve mě uměl číst... Čím bych tedy chtěla být?...tvou..Láskou...

Možná jsi jedniný, jediný na světě, kdo mi podal ruku, když jsem byla bezradná, jediný, kdo mne bez přemýšlení oslovil, když jsem stála samotná v obrovském davu, jediný, kdo se na mne díval tak, že jsem slyšela to, co říkalo srdce, jediný, kdo zatoužil objevit můj svět, jediný, koho jsem zranila, a přesto mě má rád, jediný, kdo pořád zůstává v mém srdci, jediný, na koho myslím, když ráno otevírám oči, jediný, kdo si mě našel, jediný, komu jsem za tu námahu stála, jediný, z kterého mám strach, jediný, komu přiznám právě to, že se bojím, jediný, s kým mám VŽDY chuť se na svět smát, jediný, s kým bych dokázala mlčet celé hodiny, jediný ... Ano, ty jsi jediný....

Ani nevíš , jak těžce se mi píší tyto řádky....Ale, jak říci, vysvětlit, že lásku dát neumím, že je mi to líto, že milovat nedokážu, že žiju pro druhé, ale žít s nimi neumím...Ty jediný, jediný co by mě to naučil, ale nebyl bys šťastný, a to já nechci.

Na co čekat na lásku, když stejně nikdy nepřijde. Na co doufat v tebe, když se stejně nikdy nezměníš. Na co přemýšlet, proč je to tak a ne jinak, když to tak prostě je. Na co se měnit, když to stejně k ničemu není. Na co být šťastná, když ty se mnou nikdy šťastnej nebudeš. Na co žít, když bez tebe to nedokážu.

Pravou lásku najdeš tehdy, když ji přestaneš hledat.

Napřed jsem se do Tebe zamilovala, pak Tě měla ráda a nakonec Tě milovala. A tak jsem vzal zápalky, šla za Tebou a za sebou začala pálit všechny mosty a při tom hlídala, aby ses o ty plameny nespálil. A dál šla, ruce spálené od ohně. Poslední most v šílených plamenech shořel a zřítil se do hluboké propasti zapomění. Já stála na kraji té průrvy a bála se ohlédnout. V dálce vidím někoho stát. Tu zafoukal silný vítr a já začala ztrácet rovnováhu. Mé tělo se začalo kymácet nad propastí. Ty se díváš, váháš. Před Tebou stojí "ona" na pevné zemi usmívá se a nabízí Ti svou náruč. Za Tebou stojím já pod drolícím se kamením a čekám s nataženou rukou na Tvou dlaň..!? Existuje něco prázdnějšího než prázdná náruč? Co uděláš?

Našla jsem v tobě tu lásku, po které jsem vždy tolik toužila - ale já ji nemohla uskutečnit. Byls mým velkým potěšením a trestem zároveň. Odpusťte holce, jež se zamilovala. Odpusťte jí, že hřešila...ale věřte, že potrestána byla, věřte, že celý svůj hřích zaplatila slzami a ranami, které si vlastně způsobila sama. Neodsuzuj jí !

Říká se, že člověk může naráz milovat jen jednoho člověka. Ovšem už nikdo netvrdí, že je to ten, s kým žije. Někdy budeme někoho milovat tak moc, až to přestaneme cítit, protože kdybychom to cítili, zabilo by nás to! Jednou zvaž, jestli dát, desetkrát zvaž, jestli brát a tisíckrát zvaž, jestli říct miluji tě...:((((

Víš, mohla bych říct - tak snad v příštím životě... Ale dobře vím, že my dva jsme měli právě a jenom tenhle život, tuhle šanci. Možná jsi byl člověk, kterého bych mohla milovat celý život (a možná i budu), ale nebyl jsi člověk pro život, pro všední dny... tys byl člověk pro lásku, pro vášeň. Vždycky už mi budeš chybět.

 Miluju tě a přeju ti, abys byl tak šťastný, jak jenom můžeš být.

Kdybych mohla, tak křičím. Proč jsem radši nemlčela? Kdybych mohla, vypláču tolik slz. Kdybych mohla změnit to, co mě trápí. Přesto ti to neřeknu, co mé srdce tíží, i když to může vypadat jako banalita.

Všechno co se stalo se stát mělo. Měli jsme se setkat, měli jsme být spolu, měli jsme se milovat, ale bohužel i rozejít. Jsem ráda za to co se stalo, i za tu velkou bolest co mám. Ta je vzpomínkou na to, že jsi a že tě pořád miluji.

Neměj strach, nepláču, to jen mé srdce krvácí.

Já, ... nedávám se celá, a i když bych chtěla, tak to nedokážu.

Já žiju svůj život, ty žiješ svůj život, nejsi tady od toho, aby si plnil má očekávání,já tady nejsem, abych plnila tvá očekávání, jestli se potkáme, bude to skvělé, když ne, nezměníme to.

Miluju tě navždy Tvá ....